Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 40 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Co je to...

SEBEPOŠKOZOVÁNÍ




Sebepoškozování je termín, který zahrnuje širokou škálu sebedestruktivního chování či jednání bez záměru zemřít. Obecně lze za sebepoškozování považovat piercingy a tetování, stejně jako poruchy příjmu potravy, užívání alkoholu, nelegálních drog a kouření cigaret až po typické záměrné ubližování si v podobě např. řezných ran a popálenin nebo dokonce sebevražd.

Vymezení samotného sebepoškozování, které bývá stále více respektováno odbornou veřejností, ve své práci použili Sutton, 2005 a Duffy, 2006. Jedná se o:

  • Automutilaci
  • Sebepoškozování jako rizikové chování
  • Záměrné sebepoškozování
  • Sebevražedné jednání
(Kriegelová, 2008)

Přesnější definice se od sebe odlišují v závislosti na přístupech různých autorů. Jan Sutton, jedna z autorek která se záměrnému sebepoškozování hlouběji věnuje, popisuje záměrné sebepoškozování (deliberate self-harm) jako

,,kompulzivní nebo impulzivní zraňování vlastního těla, které je motivované potřebou vyrovnat se s nesnesitelnou psychickou bolestí či úzkostí a znovu získat pocit rovnováhy emocí; bez zjevného záměru ukončit život a bez záměru sexuálního nebo dekorativního."

(Sutton, 2007)

Záměrné sebepoškozování je tedy cílené ubližování si bez vědomého záměru zemřít. Hlavním motivem tedy není sebevražedný úmysl, ačkoli se obecně sebevražedné myšlenky u jedinců objevují, zejména v období dospívání.

Metody ubližování si jsou různorodé. Nejčastěji se jedná o:

  • řezání
  • škrábání
  • bití sebe samého, bít se něčím nebo bití o něco
  • popalování se, típání cigaret či sirek
  • dušení, zabraňování dýchání
  • rytí do ran nebo jizev, nenechat rány se zhojit
  • propichování kůže např. jehlami, bodání se
  • požívání nebezpečných chemikálií nebo předmětů (baterie, špendlíky),
  • pojídání velkého množství léků (možno i s alkoholem) bez záměru se zabít.

Pro většinu lidí je důležitým momentem vzniklá bolest, která přehluší bolest psychickou. Fyzická bolest je něco hmatatelného, co člověk může vlastní vůlí ovládnout, narozdíl od bolesti psychické. Při pocítění bolesti mozek začne produkovat endorfiny, a tak z dotyčného jedince spadne stres a úzkost. Většina dívek říká, že je to jakoby jim spadl obrovský balvan z hrudi a cítí se zase volné, schopné dýchat, schopné života.

V jakékoli situaci se sebepoškozování zdá být účinným vyjadřovacím mechanismem anebo "řešením". Sebepoškozující užívá ublížení si jako prostředek uklidnění, kontroly, anebo procítění čehokoli. Sebeublížení ovšem není "zdravým" a "správným" vyjadřovacím mechanismem - je to sebezničující zvyk, který ukazuje, že se druhý člověk ocitá v temnotě, složité duševní nebo osobní situaci. Sebepoškozování se poté, a velice brzy, stává jakousi formou závislosti.









Copyright © Sebepoškozování
Všechna práva vyhrazena.

Publikováno: 26.06. 2006 (49292 čtenářů)

[ Zpět ]

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.02 sekund