Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 20 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Můj příběh

Autor: Mel - Pátek, 06.07. 2007 - 16:19:59
Téma: Vaše tvorba

Když jsem objevila tuhle stránku a četla různé příběhy lidí s podobným problémem, jako mám já. Některé vaše příběhy jsou mnohem horší než ten můj. Některé mě rozplakaly a nad některým jsem se usmála, bo ten člověk s tím dokázal přestat. Ale teď trochu sobecky zpět ke mně. Sice pochybuji, že si tohle někdo přečte, ale dala jsem slib sama sobě, že to napíšu&.

Už pět let jsem u babičky. Má mě v pěstounské péči, bo mojí rodiče jsou oba dva alkoholici a nedokázali se o mě postarat a já jsem s nimi už ani nechtěla být. Nedokázala jsem dál snášet jejich opilecké manýry. Když mi byly asi 4 roky, tak mě opilá matka hodila do studené vody v rybníku. Já se tenkrát teprve učila plavat, měla jsem za sebou asi tři návštěvy bazénu a ona mě tam přesto hodila se slovy, že takhle se musí naučit dítě plavat. A podobné věci mi dělala často. Bila mě a já měla po těle samé modřiny. V ten den co mě hodila do té vody, tak jsem jí začala nenávidět. Tatínek byl v pohodě, nikdy mě neuhodil a většinou mě i bránil, když přišel ve chvíli, kdy mě matka zase mlátila.

V 11 letech jsem se, díky 3 ročnímu soudnímu sporu babičky s rodiči, dostala k ní. Jsem u ní šťastná, nic mi nechybí. Dává mi všechno, co dítě potřebuje, prožila jsem u ní krásný zbytek dětství a doteď nejspíš prožívám pubertu. Nikdy jsem s ní neměla žádný konflikt nic. Moje řezání začalo vloni koncem června, tedy koncem školního roku, po prázdninách jsem měla nastoupit do devátého ročníku. V tu dobu jsem asi měsíc chodila s jedním klukem, jmenoval se Tomáš. Byla jsem s ním spokojená všechno, ale pak to začalo skřípat a já z toho byla někdy moc smutná. Ale přesto ani tohle nebyl onen důvod. Onen důvod byly hovory s rodiči, kteří mi neustále volali a jak jinak než opilí jak prasata. Po těch hovorech jsem měla strašné depky, zavírala jsem se a vzpomínala na všechno to zlé. Pokaždé jsem se snažila objevit v hlavě nějakou šťastnou vzpomínku, ale žádnou jsem nikdy nenašla. A ani dnes žádnou nemůžu objevit. Vzpomínala jsem a vždycky na konci toho, když už jsem byla celkem v pohodě se něco objevilo..

Nějaká vzpomínka, která mě dostala zpátky na dno. Povětšinou mi hlavě křičel hlas, že mě vlastně matka vůbec nechtěla, že chtěla jít na potrat, ale otec to nedovolil. Díky tomu hlasu jsem tenkrát poprvé vzala do ruky nůž. Plakala jsem, když jsem se poprvé řízla, ale poskytlo to úlevu a já pokračovala. Řezala jsem se takhle asi týden a ta úleva mě naplňovala. Pak přišel den, kdy Tomáš mi oficiálně oznámil, že je konec. Prolila jsem pár slz, ale měla jsem vedle sebe kamaráda Petra, u kterého jsem se cítila jistá. On jako první objevil moje řezání, mé hojící se rány. Jediné, co mi na to řekl, bylo, že jsem blbá kráva. A ten den jsem se pořezala hodně a ten den jsem málem umřela. Jenže já tenkrát umřít vůbec nechtěla a udělala jsem asi důležitý krok, zašla jsem k psycholožce. Pomohla mi a já tam nějaký čas chodila tajně, aby o tom nikdo nevěděl. Všechno jsem v sobě dusila, ale měla jsem štěstí, že jsem se už neřezala. Všechno jsem nějako zvládla, stres ze školy, přijetí či nepřijetí na školu atd. Naštěstí jsem vedle sebe měla kluka, Radka, spolužáka, se kterým jsem zrovna začala chodit, takže strach z nepřijetí a školu jsme prožívali spolu. Chodím s ním doteď a je mi velkou oporou. Ale co jsem nezvládla, bylo, když se mi chtěla zabít nejlepší kamarádka a nedokázala se mi ani svěřit. To jsem nezvládla, pak mi zase volala matka s otcem a já se začala zase řezat. Dalším důvodem bylo, že jsem se strašně hádala s nejlepším kamarádem, ale já se hádat nechtěla. Myslím, že strašně žárlil na Radka. To byl asi začátek května, možná. Já se řezala čím dál tím víc a Radek se to dozvěděl sice trošku později, ale dozvěděl.

Ze začátku mi byl nejlepší kamarád velkou oporou a snažil se mi to rozmluvit, ale já ho neposlouchala a stejně to udělala. Nebrala jsem ohled na následky, na pocity ostatních lidí, jen jsem prostě chtěla cítít zase tu úlevu. Jediní lidé, které jsem poslechla a snažím se to kvůli ni zvládat, i když se mi to už hodně krát nepovedlo, málem jsem umřela je můj kluk, u kterého vím, že za mnou bude stát už pořád. Kamarádka se stejným problémem, a která, k mojí hrůze, slíbila, že když umřu já, vrhne se za mnou. Nevím, jestli to udělá, doufám, že ne.

Prosím Vás, všechny ostatní, co to děláte..Držte se. A dále prosím ty, co o tom uvažujete nedělejte to&Nezačínejte s tím , dostanete se do kolotoče, ze kterého není cesta posypaná okvětními lístky růže.

 
Související odkazy
· Více o tématu Vaše tvorba
· Další články od autora Blizi


Nejčtenější článek na téma Vaše tvorba:
Žiletka

Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 4.85
Účastníků: 7

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

K tomuto článku není možné vložit komentář.

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund