Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 36 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Můj důvod? Psychické problémy.

Autor: Anonym - Středa, 08.05. 2013 - 12:49:11
Téma: Vaše tvorba

Můj důvod? Psychické problémy. Pokud to vůbec psychické problémy jsou. Trvá to od malička. Neskutečně moc se za to všechno stydím, už jen pro to, že to určitě není zrovna obvyklé a určitě to neprožívá zrovna moc lidí. Stydím se, moc. Nikdy jsem o tom nikomu neřekla. Kvůli tomu jsem i sklouzla k sebepoškozování.

Jak vůbec začít o tom všem. Znáte ten pocit, že s vámi je někdo v jedné místnosti? Asi většina ano,ale taky většinou ten pocit je odůvodněný, někdo tam skutečně je. U mě ten důvod není.Mám pocit, že se mnou je někdo v jedné místnosti. Přijdu si jak magor. Většinou to je někdo, koho obdivuji, kdo je skvělý člověk. Někdy je to člověk, kterého znám osobně, povětšinou to byly učitelky/ učitelé. Když jsem byla malá, tak hrdinové ze seriálu o lékařech.Právě oni byli ten důvod, že jsem chtěla být lékařka.

Pak jsem měla pocit,že se mnou žijí každodenní život moje některé oblíbené učitelky. To znamenalo - chtěla jsem být učitelkou,tedy, pořád to tak je. A většinou ty osoby se mnou "vydrží" klidně i několik let. Nekecám. Možná mi v tomhle bude málokdo věřit, je mi to jedno, ale chci aby jste věděli, že si nevymýšlím. Nevím, k čemu bych to přiřadila.Možná halucinace (?) To nevím. Já ty osoby nevidím, neslyším, ani jedno z toho.Jen mám pocit,že tam se mnou jsou,žijí se mnou každodenní život.Chodí se mnou do školy, ze školy, ven, prostě všechno. Jak jsem psala, nedivím je,ani neslyším. Ale vždycky mi v palici prolítne taková myšlenka, jako by se mi na něco ptali a já začnu odpovídat,opakuji,že je neslyším.Jen si v hlavě vymyslím,že se mi na to ptají. A tak začnu odpovídat, vyprávím jim o sobě,a tak.. Prostě magor,co si povídá sám pro sebe by si asi řekli ti,co by mě slyšeli.Většinou mi to nevadí, uleví se mi,když si s nimi povídám.Když si s nimi nepovídám,naopak.Cítím se mizerně,jako kdybych v sobě všechno držela.Snad to někdo chápete,jak to myslím..

Pak ale bohužel přichází takové stavy, kdy si tohle všechno, co se se mnou děje vyčítám, přichází žiletka a já si ublížím. Takové hrozné vtíravé myšlenky,abych si něco udělala,abych se potrestala za to,jaký jsem blázen a hlavně,abych na to nemyslela.Je to hrozné.

Když jsem byla malá, myslela jsem si,že je to normální,neřešila jsem to. Teď? Když mi je 14? Řeším to čím dál víc. Říkám si, co budu dělat,až budu mít třeba rodinu? To se budu chovat pořád jako magor?

Potřebuji se toho zbavit. Víte, jak je to hrozné, když se kolikrát doma stydíte, před "nimi". Ubližuji si kvůli tomu.Jiný důvod bych nikdy neměla.Moje výsledky ve škole jsou docela dobré, doma je to taky dobré, sportuji aktivně, mám zájmy a dobré kamarády.Jen tohle, tohle mi tak obtěžuje život.

Vždycky vezmu žiletku a potrestám se.Potrestám se,protože si to všechno vyčítám, jako kdyby jsem za to mohla.Nejhorší na tom všem je, že se neohlídám, nepřemýšlím.Prostě to jdu udělat.Hlavně,abych už na to nemyslela,nevyčítala si to,to je hrozný.Když si to vaše hlava vyčítá a vy nemůžete nic dělat. :'(

Moje rameno, kam se řežu vypadá fakt hrozně..Samá jizva.

A na odbornou pomoc? Nemám absolutně odvahu o tomto někomu říkat. Ráda bych, kdyby se tu našel někdo na dopisování, kdo by mi trochu pomáhal.Nemám odvahu se s tímhle svěřit někomu "face to face".

 
Související odkazy
· Více o tématu Vaše tvorba
· Další články od autora Blizi


Nejčtenější článek na téma Vaše tvorba:
Žiletka

Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 4.33
Účastníků: 3

Velmi dobré

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

"Můj důvod? Psychické problémy." | Přihlásit/Registrovat | 4 komentářů | Vyhledávání v diskusi
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Můj důvod? Psychické problémy. (Hodnocení: 1)
Od: Kenny - Pátek, 10.05. 2013 - 14:39:51
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu) http://psycho-web4.webnode.cz
Ahoj,nejsi jedina,taky mam obcas podobne pocity,pokud by sis chtela psat tak muj mail je web.psycho@seznam.cz

Re: Můj důvod? Psychické problémy. (Hodnocení: 1)
Od: Blade - Úterý, 28.05. 2013 - 08:11:30
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ahoj Anonymko. Myslím, že každý trpí tak trochu samomluvou. I když k tomu není důvod. Myslím k tomu trpění. Samomluvou řešíme například konflikty v sobě, nebo se na ně připravujeme atd... Problém bych tedy neviděl v nějakých tvých představách a rozmlouvání s nimi, ale v tom, proč se za to stydíš? Dokážeš sama v sobě řešit konflikty, kterými by většina ostatních lidí musela zatěžovat někoho dalšího, protože by je sami nezvládali. Měla bys na sebe být spíše hrdá. Opravdu není za co se stydět. Máš skvělou fantazii, která ti v životě asi hodně pomáhá, ale samozřejmě je to jako všechno ostatní dvousečná zbraň, takže ji nepoužíváš jen na tvorbu pozitivních, ale i negativních představ. Také ti zřejmě tvé představy přestávají stačit a potřebuješ někoho reálného, kdo s tebou bude problémy řešit a ventilovat. Myslím, že ze začátku ti mohly představy stačit, pak jsi ale musela sáhnout po sebepoškozování a teď už nestačí ani to, protože se to všechno stalo více problémem, než pomocí. Jak jsi sama psala, dřív jsi to neřešila, protože jsi vše brala jako přirozené a neměla jsi výčitky. Postupně tě však na základě toho, co ti říkali ostatní a co jsi se dočetla napadlo, že to co děláš je špatně. Bohužel špatně je právě ta myšlenka. Kvůli tomu, že bereš své představy a komunikaci s nimi jako špatnou, ti už tak nepomáhají a máš výčitky. Pak si ubližuješ a z toho máš opět výčitky. Tím pádem se všechno stupňuje a nezvládáš to už ventilovat ani jedním způsobem. Proto také hledáš někoho, kdo ti s tím pomůže, protože takový způsob ventilace považuješ za správný a proto by z něj neměly vznikat výčitky. Ovšem záleží na tom koho potkáš, jak moc jej to bude zatěžovat, jak moc se na komunikaci s ním staneš závislá, jak moc tě pak bude trápit, když nebude mít čas nebo mu svými slovy nechtěně ublížíš a uvidíš jak trpí. S tím vším je třeba to toho jít, uvědomit si předem co zaručeně dříve nebo později přijde a pochopit, že mezi tím co je a tím co přijde, nebude podstatný rozdíl pokud tvůj pohled na věci a přístup k nim zůstane stejný.

Re: Můj důvod? Psychické problémy. (Hodnocení: 1)
Od: Alope - Čtvrtek, 06.06. 2013 - 21:08:41
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
A nejsi nějaký můj klon? :)) Pořezané rameno, samomluvy s učiteli, i když jsem v místnosti sama, 14 let... Kdybys chtěla, budu moc ráda, když napíšeš - BeautyOfNature@email.cz Já si vždycky myslela, že jsem asi jediná s tímhle problémem :D

Re: Můj důvod? Psychické problémy. (Hodnocení: 1)
Od: zajda1905 - Středa, 24.07. 2013 - 21:51:15
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ahoj, rád bych si s tebou jen tak popovídal a třeba by jsme v sobě našli kamarády:) zaji23@seznam.cz

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.04 sekund