Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 37 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Škola, hádky..To je to,co už prostě nezvládám.

Autor: Anonym - Pondělí, 13.05. 2013 - 23:27:26
Téma: Vaše tvorba

Kdo by si kdy pomyslel, že někdo já si vůbec bude ubližovat.. Já, která byla úspěšná ve škole, ve sportu, dařilo se mi snad všechno, na co jsem sáhla. Vždycky jsem a byla jsem to já, komu se ostatní svěřovali. Byla jsem to já, co ostatním radila a pomáhala a ani na chvilku mi nenapadlo, že bych svoje problémy neuměla řešit. Už je to přes rok, co jsem vzala poprvé žiletku do ruky.

Bylo to kvůli tomu, že se doma naši pořád hádali.Píšu "naši" ale myslím tím mamku a jejího přítele.Ale fakt pořád. Ani nevíte, jak hrozný pocit to je, když večer usínáte klidně 2-3 hodiny, než vůbec usnete, protože je pořád slyšíte.A když už usnete, tak vás najednou zase vzbudí oni. Právě tuhle noc jsem to udělala poprvé.Vzbudila jsem se a slyšela jsem je,jak na sebe zase křičí.Hrozně jsem se rozbrečela.Tehdy mi bylo jedno,čím to udělám,byla jsem tak blbá a říkala si, jak mi to třeba pomůže a já to zvládnu,že já se závislá nestanu.Haha, jak naivní jsem byla.. Tehdy jsem to udělala nůžkama. Do předloktí. Někdo si říká,že tim lidi chtějí jen upoutat pozornost, že ostatní by se aspoň řezali na místo,co nejsou viditelný.Ale to je hloupost..Udělala jsem to prostě na nejbližším místě,co mi napadlo. Hádali se ještě hodně dlouho a já seřezala klidně několikrát do týdne,hlavně abych ten hroznej pocit nějak zahnala.Nemohla jsem to slyšet a byla jsem blbá,ani jsem nepřemýšlela nad něčím jiným,lepším,zdravějším,jak bych to mohla překonat,chtěla jsem jen TOHLE. Pak jsem s tím nějak přestala.Už ani nevím jak.Mezi nimi se to urovnalo a u nás to konečně bylo v normální náladě.

Všechno bylo zase fajn, jen na pár měsíců... Znova jsem to udělala asi v říjnu 2012. Můj důvod byl škola. Všechno se to začalo prostě srát! (Promiňte ten výraz..) Můj největší nepřítel byla fyzika. Fyziku jsem chápala,ale měla jsem vždycky z tohohle předmětu hrozný nervy (kvůli učitelce). A testy jsem pak z nervozity kazila, čekalo mi zkoušení na opravu, testy na opravu a já se postupně začala vyhýbat škole.Pořád se snažím doma předstírat,že mi něco je,když má tahle hodina být.Ze stresu jsem se někdy zas řezala,nebylo to pravidelně.Jen občas..

Pak ale přišlo zkoušení na fyzice.Snad nejhorší hodina.. Uměla jsem to! Ale z tý učitelky mám docela respekt,nebo spíš strach, dokáže fakt dobře ztrapnit. A jak jsem měla nervy z ní, z toho,že to podělám zas můj výkon nebyl zrovna krásný. 5. Měla jsem slzy v očích, byla jsem vyklepaná, ale nechtěla jsem na sobě nic znát.Nemohla jsem se rozbrečet! Pak jsem si samozřejmě od milé p.učitelky vyslechla "Dámo, měla by ses nad sebou zamyslet.Neučíš se, všechno akorát flákáš.Ty to zrovna nikam moc nedotáhneš!Pod most..Tam asi jo." Jsem ráda,že v tomhle mam alespoň pochopení u spolužáků.Alespoň oni se nesmáli,protože věděli,jaká je.To mi ale neomlouvá.Od tý hodiny,která byla někdy na konci ledna prožívám peklo. Hodinu před fyzikou už nemám hlavu ničeho jinýho,než toho,co se zas bude dít.Jsem z toho vyklepaná, hrozně mi tluče srdce, nejraději bych utekla,dělá se mi někdy černo před očima,hrozná úzkost.. Kvůli tomu to dělám, kvůli těm špatným známkám.Nesnáším ty hodiny!

Přidaly se doma zase hádky a zase v tom lítam. :( Pravidelně, tak 1-2 do týdne to většinou udělám.Teď ale na nohy.Měla jsem děsivý sny, že někdo na to na tý ruce přijde a tak to dělám spíš na nohou.To jak budou vypadat za pár let? Tak to v tu chvíli fakt neřešim.. Měla jsem kdysi strach z hodin fyziky, ze školy, chtěla jsem být doma.Teď nevím, kde to mám ráda míň,jestli doma,nebo ve škol. Mám dojem,že se z toho za chvíli zbláznim.Jsem hrozně citlivá, cokoliv mě rozbrečí.Mám celou psychiku v háji.Joo,všichni si myslí, jak jsem pořád ta silná a statečná,která zvládá všechno a jeden předmět jí nezkazí.Ale pak taky nikdo neví,co se děje doma, ty jejich hádky, to peklo když přinesu další špatnou známku.Samý výčitky..

Když přijdu domů a než přijdou z práce,tak jsem najednou na chvíli šťastná.Najednou se nepřetvařuju, jsem sama sebou! Ne na dlouho.Nejhorší je to večer,třeba když se zas pohádají..To si většinou ublížím znova, nejen kvůli tomu,jak celej den byl hroznej a pro mě vyčerpávající.Už jen kvůli těm přetvářkám,jak jsem super v pohodě a pak kvůli tomu,jak se zas pohádají. Lítám v tom až po uši..Stačí další horší známka z toho předmětu, jen ten pocit,že bude test, nebo slyšet je, jak už se začínají trochu hádat a já jsem zase v háji a ublížim si.Jsem tak blbá,že jsem s tim kdy začla..Je tak těžký přestat...

Přestává mi bavit snad všechno,co dělám.Nebaví mi nic.Ani sport,co dělám.Ze zápasů se vymlouvám.Nemám z toho žádný potěšení,to mám vlastně už z málo čeho.:(

 
Související odkazy
· Více o tématu Vaše tvorba
· Další články od autora Blizi


Nejčtenější článek na téma Vaše tvorba:
Žiletka

Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 5
Účastníků: 1

Výborný

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

"Škola, hádky..To je to,co už prostě nezvládám." | Přihlásit/Registrovat | 1 komentář | Vyhledávání v diskusi
Komentáře vlastní jejich autoři. Neodpovídáme za jejich obsah.

Re: Škola, hádky..To je to,co už prostě nezvládám. (Hodnocení: 1)
Od: Blade - Úterý, 28.05. 2013 - 10:47:50
(O uživateli | Poslat soukromou zprávu)
Ahoj. Nezdá se mi, že bys s tím nedokázala přestat. Už jsi jednou přestala, když byl život jednodušší. Někteří lidé co si začnou ubližovat, si nakonec ubližují kvůli samotnému sebeubližování, ale ty si podle všeho stále ubližuješ kvůli vnějším problémům. Až tyto pominou, přestaneš si ubližovat. To je dobré vědět. Tvoje problémy mají reálnou podstatu. Nejsou pouze výplodem tvé mysli, stejně jako sis nikdy neubližovala pouze na základě iluzí, které by sis sama vytvářela ve své hlavě. Je tedy jen otázkou času, kdy se všechno spraví k normálu a ty už nebudeš mít potřebu si ubližovat a ventilovat stres ze školy a rodičů. Do té doby ale by mohla přibýt spousta jizev, které ti pak asi budou dál komplikovat život. A i když jsi podle všeho opravdu hodně silná, budou ti komplikovat život i v době, kdy už budeš mít všechno vyřešeno a mohla bys žít spokojeným a bezproblémovým životem. Každopádně pokud se tomu nedokážeš vyhnout, trápit se tím jen vyvolává další stres. Je to nevyhnutelné, takže je zbytečné se tím dál zabývat a ztrácet tak čas a sílu, které můžeš věnovat řešení problému, kvůli kterému si ubližuješ. Máš na to žít spokojený život bez zbytečné sebelítosti a problémů, které by sis vytvářela jen sama ve své hlavě, protože jsi opravdu moc silná. Každý má ale hranici, za kterou se zlomí bez ohledu na to jak silný je. U tebe k tomu už viditelně došlo a pak přišel další zlom, když jsi přestala věřit, že to jednou bude lepší. Proto tě nic nebaví. Jak by taky mohlo, když nic nemá smysl? Ani teď, ani v budoucnu. Ale tak to není. Dřív nebo později to pomine a pak to všechno díky své síle proměníš v něco pozitivního. Teď je jen potřeba ubrat ze všeho co tě stresuje a unavuje, aby ses mohla alespoň trochu zvednout a vydržet dokud nebude líp.

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund