Základní informace
· Úvod
· Co je to...
· Proč...?
· Proč chtít...?
· Vzpomínáme
· Dvanáctero
· Pomoc
· Rodičům a známým
· Kontakty na adminy
Reklama
Nabídka
· Domů
· Články
· Vaše příběhy
· Vaše tvorba
· Fóra
· Recenze
· Encyklopedie
· Časté dotazy
· Ankety
· Archiv článků
· Odkazy
· Poslat článek
· Soukromé zprávy
· Váš účet
· Vyhledat
· Doporučte nás
Kdo je online
V tuto chvíli je 38 návštěvník(ů) a 0 uživatel(ů) online.

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma zaregistrovat zde
Přihlášení
Přezdívka

Heslo

Ještě nemáte svůj účet? Můžete si jej vytvořit zde. Jako registrovaný uživatel získáte řadu výhod. Budete moct upravit vzhled tohoto webu, nastavit zobrazení komentářů, posílat komentáře, posílat zprávy ostatním uživatelům a řadu dalších.
Odkazy

Proč, proč tak bolíš? Copak už nemáš dost živote?!!

Autor: xxxblacklenaxxx - Úterý, 27.08. 2013 - 11:41:11
Téma: Vaše tvorba

Kolikrát, kolikrát brečíte a vlastně nevíte proč? Stupidní.. Jak dlouho usínáte, 1 hodinu nebo míň ?? Já minimálně 2x tolik, a o čem tak přemýšlím? No tak třeba co je mi v životě nejcennější.. a už vím- moje fenečka. Sní je má bolest snesitelnější....

Miluji zvířata, všechna. Mám takové místo, svůj vlastní hřbitov. Nikdo o něm neví, nikdo. Chodím se tam vybrečet je to slušný kus od domova. Dávám tam myšky co kočky ulovily, ptáky a ptáčata vypadla z hnízda, motýly kterým déšť rozmočil křídla, ježky a jiná zvířata nalezená u silnice atd.. Trpím když čtu, vidím, poslouchám o týrání zvířat. Když umře člověk je to bolí to ale ten ví nebo chápe proč.. Ale zvíře? Pes co by položil život za pána a ten ho raději zmlátí řetězem, kočka ač březí "páníček" ji pálí cigaretou a trest? 2 roky za umučení dvou koní (to jako 1 život, 1 rok) stupidita... trest 50 tisíc a podmínka za polití kočky benzínem a zapálení?

Ale k tématu.. Před spánkem myslím na to co se za ten den stalo a proč... můj pes, psí slečna leží vedle mě.. uklidňuje mě její dech a já se sama sebe ptám proč si tak ubližuji.. ALE ne další hodina pryč a já stále nespím. Můj spánek je ohrožen návalem myšlenek.. USÍNÁM.. ZAVÍRÁM OČI.. nápisů zítra...

Tak dnes píši unavená ale přece Sebepoškozování aa můj zacátek ? Už si moc nevzpomínám ale tak co si pamatuju... Bylo to asi před rokem a půl někdy v únoru, byla jsem v koncích a po jedné hádce s otce už nevím proč jsme se hádali vzala jsem kuchyňský nůž vylezla na střechu sedla si na své oblíbené místo, první řez byl nejsilnější, hrozně mi tekla krev.. dalšími 12 ranami jsem si zohavila ruku.. no pro mně to bylo krásné po celé ruce mi tekla krev, byli to slabé řezy ale 3-4 byli hodně hluboké... ta okamžitá úleva, teten klid. 2 měsíce o tom nikdo nevěděl, řezala jsem se skoro denně.. byla zima a všichni neustále zabalení ale přišlo jaro, duben a květen a moji nejlepší kamarádce to začalo být opravdu hodně divné. Měla s tím zkušenosti ale tolikrát předtím slibovala že s tím nikdy v životě nezačnu i přesto ji to nedalo. Přišla před školu a chtěla se po škole sejít, třeba do kina. Souhlasila jsem takže jakmile jsem skončila zašli jsme na první blbost co davali, takle po obědě tam nikdo nebyl.. ptala se me na to jestli se řezu.

Snažila jsem se ji nevnímat, vytáhla mi ale rukáv.. naštvala jsem se ale ona se skoro rozbrečela. Snažila jsem se ji vysvětlit že je to v pohodě. Začali kontroly OK bala se o mě tak jsem to překousla, ale asi po další měsíc později to zjistila ředitelka a následné školní psycholožka byl z toho strašný problém, protože se začali chovat... no (vymontovali kliku ze dveří od koupelny abych se tam nemohla zavřít, začala jsem chodit k psycholožce... atd.) Cele prazdniny to pokračovalo ale nakonec se to uklidnilo několik sezení jsem te psycholozce deště Kecala tak pak už jsem tam nesla. Skutečně jsem se snažila toho o prázdninách nechat, ale na začátku ŠK. Roku to začalo znova. Měli jsme skvělou novou třídní, a úžasnou češtinářku a ano je pravda že některé předměty nemusím.. tenhle rok jsem milovala a moc se na něj těšila.

Bylo to úžasný ale v polovině září jsem začala znova, nešlo ani o to že by byli problémů ale už jsem to nemohla vydržet. V tu dobu už jsem byla o poznaní chytřejší takže místo na předloktí ruce a zápěstí jsem to dělala na ramenech, stehnech, nárt a občas břicho. Změnila se nám třóda ale moje NK mi vydržela.. nechodila do mojí školy takže to bylo trošku jiné přátelství než to školní. Moje nejka často trpěla nechutí k jídlu je veganka ale i tak ji velmi malo, to ona me přivedla k vegetariánství, není to anorektička jen když toho sni víc tak to vyzvrací. Často když jsme spolu byli opravdu celém den tak ji bylo špatně od žaludku a Vyzvracela to. Mám jí moc ráda a moc si vzájemně pomáhame.

Tak teď se přesuneme k lednu letos kdy se pomalu blížilo datum kdy jsem začala.. bylo to pro me simbolické a já chtěla na toto datum přestat bohužel pořad jsem to oddalovala až jsem mela strach přestat navíc si otec chtěl pořídit psa.. to by nebylo tak strašný kdybych se to nedozvěděla v den kdy se nám jeden pes ztratil našel se po dvou dnech :-) ... ale to otcovo rozhodování... "takle to bude protože chci a vůbec me nezajímá co ty chces"

A ted se ještě jednou posunem do měsíce červen.. konec roku ale já udělala něco u čeho doteď nevím zda to bylo správné. Šlo o to že mě moje 2 holky ze školy přesvědčili že o tom mám s někým mluvit .. s naší úžasnou třídní vždycky jsem jí měla hrozně ráda a když jsem za ní přišla hned na začátku jsem se rozbrečela bylo vidět že ví o co jde.. jak by ne moje jizvy i to že už se to v minulosti se školou řešilo tomu napomáhalo. Moc mi pomohla .. potřebovala jsem se vypovídat. Šlo o to že po vykendu si me zavolala k reditelce. Hned jsem věděla ze to budou chtít říct rodičům.. hned jak tam na me začali mluvit jsem je začala ignorovat, slyšela jsem je ale nehybně jsem seděla a brečela, přemyšlela jsem že nebudu domu, zavolají mame a já doufala ze jak me pustí zdrhnu mela jsem u sebe malo peněz ale na přespání pod venkovní (patrovim) parkovištěm a nějaký jídlo by to stačilo 500 na obědy i za brachu ... ale máma jela do skoly ..

chtěla jsem utéct pod záminkou zachoda ale SLI zamnou .. hrůza mela jsem utéct oknem ale nějak jsem byla pohlcena nesnesitelnosti okamziku .. máma si přijela a já už zase seděla nehybne na židly .. od te doby ředitelku nesnásim. Chápu její situaci ale chovala se ke mně vyloženě hnusně.. vůbec jsem s mamou nemluvila nastane jsem jela domu máma žila s tato u ale v babicinym starým byte mela své místo... postel a vůbec všechno a tak jsme se za jeden den zbalili a vypadli od taty hrozné jsem se bala .... a ted přítomnost? Nesnáším ji! Doufám ve své samotě že jednou přestanu ale dnes to nebude

Brzy bude začátek nového roku a já jen doufám že už všichni zapomněli..

 
Související odkazy
· Více o tématu Vaše tvorba
· Další články od autora Blizi


Nejčtenější článek na téma Vaše tvorba:
Žiletka

Hodnocení článku
Průměrné hodnocení: 0
Účastníků: 0

Zvolte počet hvězdiček:

Výborný
Velmi dobré
Dobré
Povedený
Špatné

Možnosti

 Vytisknout článek Vytisknout článek

K tomuto článku není možné vložit komentář.

© 2005 UNITED-NUKE Powered Site.

Powered by Copyright © UNITED-NUKE. All Rights Reserved.
Čas potřebný ke zpracování stránky: 0.03 sekund