Sebepoškozování

Sebepoškozování-varování, informace
Publikováno: Pondělí, 31.03. 2008 - 23:25:11
Téma: Sebepoškozování


Mnoho lidí začne s touto nepěknou záležitostí v době, kdy se cítí psychicky skutečně mizerně. (Nepočítám ty, co to dělají pro image). Hledají již cokoli, co by jim mohlo pomoci alespoň trochu zmenšit trápení. Psychická bolest je příliš vysoká, než aby se dala nadále "normálně" snášet... Již jim nezáleží na tom, jaké budou následky jejich činů. Již jim nezáleží na reakci jejich okolí, jen prahnou po úlevě... Úlevě, která jim asi brzy nejspíš přinese největší boj jejich života.


Začátek bývá pozvolný a poměrně nepatrný... Někdo na to přijde možná zcela náhodou, když si v jedné ze svých špatných nálad nechtěně ublíží a zjistí, že to pomáhá. Jiní o tom někde četli a snaží se zjistit, zda-li to funguje. Tak, či onak, bylo, je a bude to "řešení" pouze dočasné... Ale na tom vám teď nezáleží. Snažíte se ulevit si od momentálních velmi nepříjemných pocitů. Zatím vám stačí jen malé škrábnutí, říznutí, bodnutí, spálení...atd... , ale věřte, že to tak nebude stále... Pokud v této fázi nepřestanete začne běh na velmi dlouhou trať, na jehož konci je jen skutečně málo vítězů...

Postupem času se bolest stává jakousi součástí vašeho života. Na vašem těle začínají být patrné trvalé známky SP. Jizvy, strupy i čerstvé rány které se snažíte skrývat před svým okolím... Ale proč? Bojíte se jejich reakce, nepochopení. Stydíte se za své činy... Avšak, ať se snažíte sebevíc dříve nebo později na to někdo přijde. Teď máte 2 možnosti. Buď to budete lhát, zatloukat, vymlouvat se na vše možné i nemožné nebo půjdete s pravdou ven. Většina si vybere 1. možnost a své rodině, přátelům...atd... neřekne pravdu o tom, co se ve skutečnosti stalo... Je to vaše tajemství, o kterém jen velmi neradi osobně s někým mluvíte. A není divu... Nazvali by vás bláznem. Nebo vy si to alespoň myslíte. A tak si necháváte pravdu pro sebe a stále ve svých činech pokračujete...

Váš život se jen točí okolo zraňování a zakrývání. Uvažujete třeba měsíc dopředu a plánujete různé akce tak, aby se rány stíhaly hojit. Ale je to stále těžší a těžší... Nyní vám totiž nestačí jen pouhé škrábnutí. Potřebujete více... Rány se zvětšují a prohlubují. Přemýšlíte nad různými způsoby tak, abyste z ní dostali co nejvíce bolesti. Začnete třeba i několik způsobů kombinovat...Zdá se být všechno v pořádku až do chvíle, než si uvědomíte, že děláte chybu, že váš život nemusí být takový, jaký je. Mohl by být lepší. Napadne vás, proč to vlastně všechno děláte, proč si tak ubližujete... Tak to přeci nebývalo vždy. Byly i doby, kdy jste byli skutečně šťastní. Tyto myšlenky se vám asi začnou jednou honit hlavou a konečně si uvědomíte, že chcete přestat.

Ale teď už je poměrně pozdě... Vypěstovali jste si jakousi formu závislosti a nemůžete tak snadno přestat, jak byste chtěli. Celé noci nespíte a myslíte jen na to jedno. Jak si znovu ublížit. Před očima zcela jasně vidíte ten obraz žiletky, jak hladce zajíždí pod kůži a objevuje se rudý pramínek krve...Zatím je to pouhé snění, ale skutečně nemáte daleko k tomu, aby se z toho stala skutečnost. Od rána do večera a od večera do rána myslíte jen a jen na ostrou kamarádku, až to jednou nevydržíte... Nedá vám to... Vezmete do ruky ten známý kousek kovu a přitlačíte...

Následuje úžasný pocit uvolnění a klidu. Avšak, jak jsem již říkala, ne na dlouho. Brzy si uvědomíte, jakou jste to opět udělali hloupost. Že to tak být nemělo a nadáváte si do slabochů a do bezvýznamných a zbytečných tvorů... Jediné slovo, které vás teď nejspíš napadne je "TREST"...





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=209