Sebepoškozování

4. Následky sebepoškozujícího se jednání
Publikováno: Pondělí, 24.11. 2008 - 09:58:54
Téma: Sebepoškozování


Čtvrtá část středoškolské odborné činnosti.

4. Následky sebepoškozujícího se jednání

Jak už bylo řečeno, SP jednání přináší jistý druh úlevy od napětí a stresu. Zároveň však začíná nový koloběh, který ve výsledku zpravidla končí opětovným SP aktem. Protože už byly rozebrány psychické pochody, je tato kapitola zaměřena na způsob, jakým SP jednání ovlivňuje každodenní život jedince i jeho okolí.

4.1 Krátkodobé následky

Depresivní stavy ovlivňují chování jedince velice silně a to se týká i reakcí, které vyvolávají u okolí. Během cyklu, který končí SP jednáním, se u pacienta střídají velice rychle euforické nálady s depresivními. Ačkoliv to není pravidlem, tak v pozdější fázi koloběhu se euforie vytratí. Dostavují se charakteristické poruchy koncentrace, pocit 'nereálna', lhostejnost až apatie. Jedinec se stává při pokusu o kontakt podrážděným až nepřátelským a dává najevo, že chce být ponechán o samotě a v klidu. Toto ostře kontrastuje s potřebou něčí blízkosti, která je v této fázi rozhodující. Pacientovo negativní jednání ovšem maří pokusy o vzájemnou komunikaci (pokud k ní sám dobrovolně nepřistoupí). Jeho postoj vyvolává záporné odezvy, které tak následně posilují pacientovo rozpoložení.Pozitivní intervence může částečně narušit průběh SP cyklu, ale pokud jde jen o jednorázový zásah, SP se pouze oddálí. Dochází tak k izolaci osoby z komunity, ve které se pohybuje (např. školní kolektiv).

Těsně před samotným SP může vnitřní tenze narůst do rozměrů, kdy zaměstnává celou jedincovu pozornost. Ve většině případů se běžně snaží pacient svá zranění skrývat, v této fázi však jeho pozornost polevuje. Je to nejčastější způsob, jak se např. spolužáci, kamarádi, popřípadě učitelé a rodiče o problému dozvídají. Pohled na mnohdy hluboká poranění vyvolává, zvlášť pokud se tak stane náhodou, většinou úlek, zděšení a příval dotazů, u vrstevníků pak může i odmítání, posměch a celkově vyvržení jedince z kolektivu, pokud v něm předtím měl stálé místo, což samo o sobě také není častým jevem (kvůli již zmíněnému introvertnímu chování). Skvělý příklad je následující citace :

"Sebeubližující si lidé často svá zranění skrývají právě z obavy, že vás budou šokovat. Proto se ukrývají do dlouhého oblečení a při „nehodě“, kdy je zranění objeveno si vymýšlí nejrůznější záminky. Je to jejich tajný svět, o kterém se většina známých dozvídá náhodou a to více jsou tedy šokováni. Odmítnutí za šokem následuje. Je to běžný postup, kterým se člověk vyrovnává s věcmi, které jsou pro něj nepochopitelné. Přijmout tento fakt je velmi těžké a proto se může u vás dostavit deprese. Ubližování si ukazuje na emocionální bolest, která se v člověku ukrývá a popření od ostatních může být vyloženo jako popírání problémů, jež člověka trápí. Je tedy velmi důležité si uvědomit realitu a získat na věc náhled. To je pro vás v této situaci jistě velmi obtížné, ale uvědomte si, že poskytnout pomocnou ruku je velmi důležité!"

Existence webových stránek zaměřených na pomoc lidem, kteří trpí SP je velký krok kupředu a vítaná pomoc, proto z nich bude čerpáno i nadále.

Další reakcí na odhalení SP jednání může být zlost. Jednak kvůli lžím, které nutně vyvolá potřeba SP jednání skrývat, jednak vztek pramenící ze strachu o dotyčnou osobu. Zejména u rodičů může šok následovat hněv a následně odmítnutí závažnosti faktu o SP jednání. Ze strany rodičů je popření samotné existence problému závažnou chybou. Přestože nezainteresovaný jedinec toho jednání nechápe, nelze znevažovat celý problém. Naopak by se měl snažit něco se o SP dozvědět. Nejvhodnější je konzultace s odborníkem. Přístup typu: "Je to puberta, vyroste z toho," je zcela nesprávný. Pacient si tak v sobě může po celý život nést zakódován typ reakce na vlastní problémy a tak být negativně ovlivněn.

V případě osob, které provozují SP, je bezvýsledné vyvíjet na jedince jakýkoliv nátlak. Z velké většiny případů je to dokonce přitěžující faktor, který má naprosto opačný efekt. Dát dotyčnému najevo, že jeho problém akceptujeme a nezlehčujeme ho, je pravděpodobně nejpřijatelnější reakce. Ožehavý případ nastává, dozví-li se o problému učitel. Existují postupy, kterými se musí řídit, ale měl by brát ohled na dotyčnou osobu. Je vhodné začít řešit problém právě s ní. Předčasné kontaktování rodičů způsobí šok, který pravděpodobně povede ke zhoršení stavu pacienta. Všeobecně nejlepší doporučení je dát jedinci šanci sdělit rodičům tuto skutečnost sám a psychicky se připravit na jejich reakci. Tak lze v pacientovi vzbudit pocit, že je brán vážně, což napomůže zbavení se závislosti. Pokud naopak dojde k netaktnímu aktu ze strany dospělé osoby, může to drasticky zhoršit a urychlit celý koloběh SP. Je nutné si uvědomit, že lidé trpící SP, jak již bylo výše zmíněno, neumějí reagovat na stres a šokující události tak, jak by umět měli. Každá nečekaná událost s sebou nese určitý stres a zvyšuje vnitřní tenzi. Pacient ji přirozeně uvolní jediným způsobem, kterému se naučil – SP aktem.

4.2 Dlouhodobé následky

Za předpokladu zbavení se závislosti na SP jednání přetrvává ještě dlouhou dobu jisté riziko. Je zde patrná analogie s návykovými látkami – jedinec je náchylnější k návratu k závislosti. V těžkých životních situacích, v depresivních stavech, ve stresu – za všech těchto okolností bude vždy vědět, že SP jako 'řešení' existuje. V takovém případě záleží na shodě okolností a na tom, jak se mezitím dotyčný dokázal přizpůsobit životu, aniž by se uchyloval k SP jako k únikovému prostředku. Kdo si prošel, či stále ještě prochází, obdobím SP jednání, tak jeho rada zní: nikdy ani nezačínat. Zbavování se závislosti je velice svízelné a zabere dlouhou dobu. Jedinec má navíc ztížené podmínky. Okolí na něj klade stejné, možná i větší, požadavky jako dříve a on se musí naučit reagovat naprosto odlišným způsobem, než si zvykl. Závisí to samozřejmě na délce trvání samotné závislosti. Důležitou roli hraje i skutečnost, jestli dotyčný navštěvoval odbornou pomoc, nebo si dokázal pomoci sám. V takových případech, kdy nedojde k zásahu odborníka, je riziko návratu k SP jednání větší.

Pokud by se ve vztahu k SP dalo hovořit o jakýchkoliv pozitivních následcích, pak se dá jedině započítat schopnost empatie. Kdo SP prošel, dokáže o dost snáze pochopit ostatní a jejich problémy – především týkají-li se SP.

Dlouhodobé SP jednání s sebou nese i zdravotní problémy, z nichž jizvy nemusejí být ta závažnější věc. Mohou nastat problémy s chudokrevností, závratě, nevolnosti, nechutenství, celková slabost atd. (více viz. příloha A.1).





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=288