Sebepoškozování

Už dál nemůžu...
Publikováno: Čtvrtek, 29.08. 2013 - 23:25:04
Téma: Vaše tvorba


Ležím v posteli jako každý den a říkám si proč je ten svět tak nespravedlivý !!! Každý den je vlastně skoro stejný i když se snažím nemyslet na negativní věci,ale to prostě nejde furt v mysli vidím (Jen černou barvu,lebky,a hlavně mou nejlepší kamarádku ŽILETKU) Ona my vždycky pomůže..

Můj příběh začíná tím..Bylo mi asi 11-12 nevím přesně.Teď je mi 14.Vždy když jsem s obavami přišla domu,první co bylo,že mě matka seřvala nebo zmlátila.Zavřela jsem se do pokoje a pustila si hudbu.Ale jednoho dne toho na mě bylo opravdu moc,nejlepší kamarádka v nemocnici ,problémy ve škole a připadala jsem si úplně zbytečná..vše co jsem udělala bylo špatně,prostě jsem neměla chuť žít.A ten den když jsem přijela domů ze školy,tak máma byla jako každý den úplně opilá.Sebrala jsem se a utekla do nejbližšího lesa a vytáhla žiletku..den před tím jsem četla,že to pomáhá atd..nechtěla jsem tomu věřit,ale řízla jsem se a taková úleva,tak jsem si pořezala celou ruku.Ten večer se toho stalo hodně&Ale od té doby miluji ten krásný pocit úlevy.Nedokážu si představit život bez ní  Ale jednoho dne na to máma přišla,já se samozřejmě vymlouvala atd. Naštěstí mě nikam nezavřeli.Máma už na tom byla opravdu špatně i po fyzický a hlavně po psychický stránce .Nemohla jsem tomu uvěřit,ale po letech utrpení se šla léčit.A já šla k baby kde jsem doteď.

Ale nezapomnělo se na mou ruku a tak mě poslali k psychologovi&nemohla jsem to vydržet a tak se řezala jinam.Měla jsem strach aby to nějak nezjistil,ale já mu co nejvíc lhala a tak mě pustil.Říkala jsem si,že už to bude všechno dobrý,že jsem konečně v bezpečí,že se konečně budu těšit ze školy domů,ale omyl L Ve škole mi to vůbec nešlo a už jsem musela mít známky na střední..a milion dalších věcí.Už jsem závislá na tom krásném pocitu úlevy,ale už mi nestačí malé říznutí..potřebuji cítit větší co největší bolest !

Ale nemůžu se dívat na ty jizvy,každá ta posraná jizva má svůj vlastní příběh a já si to celé připomenu.Ve škole mě berou za blázna,protože jedna holka viděla náhodou mé ruce..jako dávam si pozor,ale stalo se.A teď rozhlašuje,že jsem blázen a tak..Nebo nwm co budu dělat třeba v létě.Na jednu stranu bych s tím chtěla přestat,ale nedokážu si to představit& Tak to byl můj příběh..už jsem potřebovala to někomu říct a tenhle web je úžasný.Vidím,že nejsem sama kdo tím prochází.. A je to hrozné kolik lidí to řeší tímto způsobem jak dospělí tak i my L

Nechci si stěžovat,ale moc moc bych potřebovala někoho s kým bych si mohla psát,jestli má někdo zájem,tak se prosím ozvěte.Děkuji..





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=609