Sebepoškozování

Můj příběh
Publikováno: Pátek, 24.01. 2014 - 18:48:39
Téma: Vaše tvorba


Chtěla bych také napsat svůj článek o tom, jak začalo to moje období ten svůj příběh, to co mě ovlivnilo a proč jsem se sebepoškozováním vůbec začala. Pamatuju si, že porpvé jsem se začala řezat kvůli mé první ,,lásce" ... byla jsem tenkrát v osmé třídě a zamilovala jsem se do deváťáka ... Ten si mě ovšem nevšímal, až když sem si ho přidala na facebooku,psala jsem mu, on mě začal zdravit a já sem byla ochotna udělat pro něj cokoliv...

trpěla jsem to celý rok, psala jsem si s ním a tak ale nikdy mezi námi nic nebylo. On mi na konci osmé třídy napsal, že si ze mě celou tu dobu dělal srandu a sprostě mi vynadal. DOst mě to ranilo, když vám to napíše kluk, do kterého chováte cit, ani nevím jak mě zrovna tohle napadlo, tak moc mě to bolelo, že jsem to prostě udělala. Vzpamatovala jsem se, ale kluci nebyli to jediný co jsem psychycky nezvládala. Jsem citlivý člověk, nikdy jsem neudělala nic špatného a svou rodinu jsem měla ráda. Jenomže svého otce jsem v životě nepoznala, mám jen matku, která na mě doslova kašle, jsem na střední škole ve třetím ročníku a bydlím už 2 roky u své babičky, která je alkoholička stejně tak jako můj děda, ten to ale nepřehání tolik. Babička je taková, že si den co den na všechno stěžuje, neustále mi nadává že něco dělám špatně, den co den mě shazuje, křičí na mě... ale já to nezvládám. Nezbývá mi nic jinýho, tak to bolí, že jediná možnost je rozbít skleničku a přeměnit tu psychyckou bolest, kterou mé tělo nezvládá na tu fyzickou. Do této doby jsem si nenašla kluka, pořád mě jen každý využíval a chtěl semnou spát,ale já na tohle nebyla, chtěla jsem vztah jako každá normální holka. Až teprve ted jsem si našla přítele, kterého jsem hledala, je úžasný a řekla jsem mu o tom.. Pomáhá mi s tím, od té doby co ho mám se neřežu tolik co před tím, ale všechno tak moc prožívám, že když jsem jedinkrát zažárlila na jednu holku, dal mi k tomu důvod, tak jen pláč nestačí ... Nejhorší je, když nemáte podporu v rodině, pro mě je zrovna rodina důležitá a já ji nemám.Moje matka měla přes 11 let přítele, se kterým se rozešla na konci druháku (mého druháku) a my se spolu bavili, měli jsme dobré vztahy, ale jak čas dál plyne, tak moje matka na něj pořád volá policajty, říká že mě využívá, přitom to není vůbec pravda. Ona poštvává mě proti němu a on zase mě proti mé matce. Nechápou že nejsem na ničí straně, ale pořád mě do toho tahají. Když mám problémy takovéhle v rodině, jsem protivná i na přítele, po té se rozhádáme a já jsem z toho zase špatná! Jediný způsob jak uklidnit bolest u srdíčka ? Způsobit si bolestnější na vnitřku předloktí. Snažím se s tím přestat a nejlepší řešení je nejspíš zajít si k psychologovi, jinak se toho zbavit nedá.. Dovolím si říct, že u mě je to závislost, ale bojím se, jak daleko jsem schopná zajít a nechci dojít až do fáze, kdy to skončí sebevraždou nebo podobným způsobem, můj přítel mi dal smysl žít, ale neznám se natolik, abych mohla říct, co moje psychika příště už nezvládne :) ...





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=618