Sebepoškozování

Nevím co dál
Publikováno: Středa, 19.03. 2014 - 23:54:57
Téma: Vaše tvorba


Je mi 15 let a sebepoškozováním jsem začala asi před 3 roky,myslím,že mi na to částečně přispělo i to,že jsem trpěla anorexií a bulimií a také zdrcení v lásce.Trpím depresemi,né zas tak silnými,ale někdy mám období,kdy jen sedím nebo ležím a brečím nebo koukám do zdi,jak nějaký debil.Jelikož jsem trpěla tou anorexií a bulimií,tak sebepoškozování tam hrálo takovou roli,jako trest.Když jsem nedokázala nejíst a najedla se,tak jsem se pak večer v koupelně vzala žiletku a za trest jsem se pořezala zápěstí,takhle to trvalo pár měsíců,než to zjistila mamka a dohodli jsme se na tom,že budu chodit k psychiatrovi.

Do teď tam chodím a beru prášky a mluvíme o tom,bohužel to není jediný co mě trápí a do teď jsem to nepřiznala ani doktorce ten hlavní problém..a to je,že chci umřít:(..Kdykoliv se cítím na dně,tak si musím pořezat,prostě musím cítit to osvobození od té psychické bolesti,tak si vezmu žiletku a začnu se řezat,nejdřív na zápěstí a pak i na nohy.Do teď mám jizvy na levý noze a popravdě,není to moc hezký,ale nevím co mám dělat,tohle je jediný co mi pomáhá při tý hrozný bolesti,prostě tohle je moje osvobození.Asi před 3 měsíci jsem se seznámila s jedním klukem,jako naivní 15 jsem se zamilovala a myslela jsem,že je to aspoň z půlky vzájemné,ale nebylo..bylo to jen využití,prostě se jen ozval kdy jemu se to hodilo,bohužel do teď jsem se nedokázala odmilovat a do teď na něj musím myslet..,a čím víc na něj myslím,tím víc mám nutkání se jít pořezat,protože vím,že nic nedokážu,že jsem ta nejhorší,ta,která za vše může,ta,která nikdy neprožije nic hezkého,nepotká žádnýho normálního kluka,ta,která na co sáhne tak to vždy podělá!!prostě ta nejhorší..Moc mi k tomu ani nepřispívá to,že mě čekají přijímačky a ty stresy jsou nejhorší,ten pocit,že musím uspět,že nesmím zklamat rodinu a atd.. už nemůžu,vše na mě padá!:(do teď jsem tohle nikomu neřekla,jak se zrovna cítím ani rodině,doktorce a hrstce kámošek,které mimochodem stejně nejsou asi ty pravé kamarádky...Poslední dobou už musím myslet na to jediný a to sebevražda,jaké by to bylo vše ukončit a zbavit se toho trápení?Myslím,že úžasné,být osvobozená od té bolesti,od toho všeho,vědět,že už nebudu nikomu viset na krku,..Bojím se to někomu říct,jelikož vím,že mě akorát za to všichni seřvou a otočí se ke mně zády:(...už nevím co dál!,už chci vše ukončit,nic necítit,...chci už skončit!:(..p





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=623