Sebepoškozování

Kyselina v mojí duši
Publikováno: Pondělí, 14.03. 2016 - 11:11:26
Téma: Vaše tvorba


Nebudu popisovat čím vším jsem si musela projít abych došla až tam, kde jsem teď. Popíšu vám svůj život, posledním týdnem mého života před smrtí.

Se všemi se v srdci loučím, postupně, pomalu a klidně. Překvapuje mě jak klidně jednám. Jediná osoba ví o mém úmyslu a i ta je klidná. Týden před smrtí a já prožívám úžasné dny, vím proč tomu tak je. Budu brzy volná. Jsem šťastná, protože jsem konečně našla řešení!! Řešení těch všech problémů okolo mě, odpovědi na život a touha po smrti. Těšila jsem se jak za pár dní budu mít klid. Ale při psaní každého z dopisů co píšu mým blízkým mě chytá strach, obava a pocit viny.

Jistě jste už pochopili, že se chystám na sebevraždu. Brzy se oběsím. Včera jsem koupila provaz, už dva týdny sbírám léky, píši posmrtné pokyny a dopisy na rozloučenou. Už přichází můj čas..

V úterý jsem se rozloučila s tou jedinou osobou, která ví co chystám. Skvělá holka, něco jako anděl co mi pomáhal na cestě životem. Bude mi chybět. Ale mně budou chybět všichni co tu nechávám.. Svědomí mě sžírá když si uvědomím, že tu nechám psa, mé štěstí, mou psí slečnu, která mi vždy věřila a já jí tu teď nechám.

Mám v sobě zmatek. Ale nemůžu už couvnout, ať mě potká cokoli,ten konec má být vysvobození.

Jen tak pro úplnost. Již několik let mně trápí sebepoškozování. Můj velký úspěch byla asi jeden a půl roční pauza, kdy se mi dařilo vyhrávat. Rok 2016 ale přinesl mnoho změn a mě zpátky dávnou přítelkyni, bolest. S ní i další dávno zapomenutí přátelé.. Žiletka, nůž, jehla a oheň. Všichni se mi okamžitě nastěhovali zpět do duše a jako kyselina mi jí postupně rozežírali.

Ale zpět k současnosti. Odpočítávám dny než se naposledy zhoupnu. Přichází stále větší strach.. výčitky se mi vracejí jak bumerang, čím silněji je zahodím, tím rázněji mi to vrátí.

Už jsem unavená, ani je už nezahazuji, všechny pocity mnou nyní procházejí, ani se nebráním. Už nemají co mi vzít. Jsem rozhodnutá, pevně rozhodnutá svůj život ukončit kapku předčasně.

Stále musím přemýšlet nad tím andělem a v mysli si přemítat jak jsem sobecká, dlouho jsem jí vysávala energii jen na své problémy a teď navíc všechno její úsilí zahodím jen abych sama sobě ulehčila..

Nedá mi to abych nezkopírovala její báseň, doufám, že si to tu nikdy nepřečte. Asi by mě nepochválila za zveřejňování jejího textu, doslova rozloučení.

Pac...
Poslední polibek
Poslední pohlazení.
Na křídlech vlaštovek..
Čeká tě probuzení.
Poslední pohled, 
Poslední slova.
Na křídlech vlaštovek 
Zas a znova. 
Poslední dotek..
Poslední smích.
Na křídlech vlaštovek, 
Čistý jak bílý sníh. 
Na křídlech vlaštovek
Odlétá pryč. 
Tvůj tichý smích..

Po tom co mi to poslala jsem se až styděla, styděla umřít.. Taky jsem hodně uvažovala zda je opravdu klidná či na mně jen hraje svůj klid aby mě zbytečně nestresovala. Nicméně tato básen mě hodně zasáhla a já jsem jí vděčná, že jsem ji mohla poznat





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=635