Sebepoškozování

Závislost na drogách a anorexie
Publikováno: Pátek, 16.09. 2016 - 16:57:17
Téma: Vaše tvorba


Rozhodla jsem se, že se s vámi podělim o můj příběh:) Na úvod, je mi 17:))

Když jsem byla malá, byla jsem klidné, hodné, a celkem bezproblémové dítě. Žila jsem jenom s mámou, tátu jsem nikdy v životě neviděla. V 10ti letech jsem se dozvěděla, že můj táta je silnej narkoman. Když už mi bylo trochu víc, tak 12-13, našla jsem si partu kamarádů, kteří mě naučili kouřit. Později jsem začala i hulit. Chodila jsem za školu a měla jsem mnoho absencí. Začala jsem se řezat žiletkou a nožem, protože jsem měla problémy s mámou, která mě podezírala, že něco beru. Byla jsem v hodně velkých depresích. Nakonec jsem skončila na psychiatrii. Tam do mě rvali prášky a všechno možný, ale já jsem odmítala se jakkoliv léčit. Potom tam přivezli kluka, kterej byl závislej na pervitinu. Taky se odmítal léčit, tak jsme se spolu začli bavit.

Když mě propustili, tak mi napsal, jestli nechci jít ven. Tak jsem za ním teda jela. Nabídnul mi mko a já to příjmula. Potom vytáhl perník. To jsem taky neodmítla. Od té doby jsem si začala píchat pervitin, a šnupat kokain. Začala jsem pít a hrozně jsem se změnila. V obličeji jsem byla vyhublá a hnusná. Zhubla jsem 15 kilo. Později jsem začala hubnout víc a víc. Vůbec jsem nejedla, neměla jsem vůbec na nic chuť. Nakonec doktoři měli podezření, že mám anorexii. Vše jsem odmítala, mámu jsem poslala víte kam a odstěhovala jsem se ke kamarádce, která už bydlela sama. Nakonec začla fetovat i moje kamarádka. Když už jsem si to neměla kam píchat, tak jsem si píchla mezi prsty. A to hrozně bolelo, ale to bylo to jediný, hlavně, že jsem měla další dávku. A takhle to šlo skoro tříčtvrtě roku.

Ozvala se mi máma, že můj táta zemřel, protože se předávkoval drogama. A máma mi nabídla pomoc. Nastoupila jsem na protidrogovou léčebnu v Praze. Ze začátku jsem to vůbec nezvládala, a tak mi tam můj kamarád nosil dávky drog.

Pak už tam zamnou nechodil. Neodepisoval mi na zprávy, nic. Tak jsem se s tím prostě smířila. Začala jsem myslet na to, že nechci dopadnout jako táta. Začala jsem se léčit. Trvalo to roka půl, než jsem se z toho dostala, bylo to velmi těžké, ale nakonec jsem tu závislost překonala! Bohudík. Začala jsem bydlet zase s mámou, která si našla přítele(kterej mě nenávidí,kvuli mé minulosti) ale to mě vůbec netrápí. Od září mám dva nádherný brášky. Teď půjdu do třeťáku a nic mi nechybí. A co můj kamarád, do kterého jsem byla zamilovaná? Ten se někam vypařil, dloho jsem o něm nic nevěděla. Jsem konečně šťastná.

A ruce pryč od drog. Mohlo by vás to stát život !





Tento článek si můžete přečíst na webu Sebepoškozování
http://www.sebeublizovani.cz

Tento článek najdete na adrese:
http://www.sebeublizovani.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=641